„Na vlně šansonu“

Bára Kodetová pochází z více než 200 let starého uměleckého rodu. Mezi její předky patří herci Vendelín Budil, Jiří Steimar či sochař Jan Kodet. Jejím otcem byl herec Jiří Kodet a babičkou herečka Jiřina Steimarová. Za svou kariéru účinkovala v mnoha prestižních pražských divadlech (Činoherní klub, Viola, Studio DVA, Spolek Kašpar, Řeznická a další). Pět let byla členkou Národního divadla v Praze. Momentálně účinkuje v Divadle Bez zábradlí a v Divadle Na Jezerce. Od svých 16 let se objevovala v řadě inscenací, pohádek, filmů, i koprodukčních snímků. Mezi nejznámější patří Učitel tance, Rivers of Babylon, pohádka Peklo s princeznou, americká TV minisérie Duna a Děti duny, Nevinné lži, Chromozon Y, Vedlejší příznaky, film Colette, seriál Ochránce a další.

Bára Kodetová je ženou mnoha talentů s velkým srdcem a výjimečným emocionálním hereckým i pěveckým projevem. Její šansonové recitály jsou unikátním zážitkem. V programu Na Vlně šansonu Bára Kodetová s doprovodem pianisty Michala Worka provede české i světové písně z oblasti popu i šansonu. Komponovaný program Báry Kodetové se odehrává se speciální scénou. Bára Kodetová písně prokádá čtením a vzpomínkami na své blízké.

Michal Worek, skladatel, aranžér a klavírista, studoval konzervatoř Jaroslava Ježka a HAMU v Praze. Jeho skladby a aranže jsou hrány předními českými i evropskými orchestry či komorními tělesy. Spolupracuje s řadou českých umělců jako jsou Renata Drössler, Bára Kodetová, Pavel Šporcl, Michal Dvořák (Lucie), Jan Steinsdörfer (Chinaski), David Deyl, vokální kvarteto Bohemia Voice a další.

„Krásný den v neexistujícím čase. Všude jsou rozkvetlé stromy. Včely bzučí. Vítr si pohrává s nově napučeným listím. Vůně jara je všudy přítomná. Kéž by to viděla má holčička. Kéž by vnímala tu krásu probouzejícího se světa kolem. Cítila vánek ve vlasech, když běžíš loukou k chalupě. Vnímala, jak ji obklopuje les a uzavírá její myšlenky do fantazijního světa indiánů, Pipi punčochy, lovců mamutů, dvou divochů a všech příběhů Věry Plívové Šimkové.
První vzpomínku ze svého dětství vnímám jen jako-by z dálky. Vystupuje před mýma očima jasně, ovšem jakoby z filmu Markéta Lazarová…černobílá vzpomínka v mlze. Táta na koni. Táta…ten krásný muž. Špinavé blond vlasy, vypracované tělo, samý sval. Až šlachovitá postava. Asi někde byla i máma. Určitě měla strach. Ona sama nikdy na koni nejela. Možná jsme jezdili často, ale to už netuším. Vidím jen ten jeden okamžik. Táta mě bere před sebe na našeho koně. Velká téměř slepá kobylka jménem Taceta mou mámu děsí, ale mě ne. Mám jí ráda a jsem tak šťastná, že můžu sedět na jejím hřbetě před tátou, a jet. Zpomalený film se mi vrací a vrací stále a znova. Vidím cestu pod kopyty koně, vidím les míhající se kolem mých očí. Možná jsme jen šli, možná klusali, možná to táta vzal cvalem. Bylo by to možné. Táta se s tím nemazlil. S ničím ve svém životě se nemazlil. Možná jen se slovy her, které zkoušel. Byli mi tři roky. Možná i méně.“
(Ukázka z připravované knihy vzpomínek Bára Kodetové)